Letnice – svátek seslání Ducha svatého

Co to jsou svatodušní svátky, kdy a proč se vlastně slaví?
Letnice slavíme padesátý den po Velikonocích. Jsou vyvrcholením – nebo naplněním Velikonoc. Velikonoce i letnice mají prapůvod v oslavách přírody: Velikonoce byly původně svátky jara, letnice oslavou začátku sklizně. Pro Židy i pro křesťany však oba tyto svátky znamenají mnohem víc, protože mají spojitost s událostmi z dějin spásy. Židé si každoročně o Velikonocích připomínají historickou událost zázračného vyvedení Bohem vyvoleného národa z egyptského otroctví. O letnicích si připomínají další důležitou událost – darování Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj. Pro křesťany jsou Velikonoce svátkem vzkříšení, zmrtvýchvstání Pána Ježíše, a letnice jsou svátkem seslání Ducha svatého.

Prosba za dar Ducha svatého
Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky.
Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem:
Sešli nám hojnost jeho darů a obnov celý svět svou láskou …
Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá.
(podle tradiční liturgie)

Dar Ducha svatého provází symboly vichru a ohně (Sk 2, 1-3)
Vichřice a oheň jsou ze všech živlů nejsilnější a nic, čeho se zmocní, nenechávají na místě a v původním stavu… Kdo věří v Ducha svatého jako tvůrčí činnost Boží a v této víře prosí o jeho příchod, musí si být vědom, že tím přivolává božskou „výtržnost“ a že se tím připravuje na to, aby ho Bůh vytrhl z jeho klidné spokojenosti, z jeho zvyků, i z jeho navyklého způsobu myšlení, jestliže se už nehodí k tomu, aby byly nádobou blahodárného nepokoje a vzrušující pravdy. Kdo se tedy modlí: „Přijď svatý Duchu“, musí být ochoten se modlit „Přijď a vyruš mě tam, kde je to nutné“.
(W. Stählin)

Působení Ducha svatého
Dar Ducha svatého v naší době se již neprojevuje jakýmsi světélkem nad hlavou jako v době apoštolů, ale spíš tím, že se lidem rozsvítí v hlavě a začnou vědomě pracovat na proměně svého života. (-jš-)
Když se o letnicích na apoštoly vylil Duch svatý, ani jeden nezůstal sedět na své židli, aby vychutnával své vnitřní pohnutí, hnalo je to ven do ulic, a to s takovým nadšením, že se lidé ptali co to asi pili. (Louis Evely)

Konec zákazu bohoslužeb

Od neděle 3. května se v Benešově opět konají pravidelné bohoslužby i modlitební večery.

Je nutné dodržovat vládou nařízená hygienická opatření. Podrobnosti ZDE.

Velikonoce v karanténě

Mimo možnosti sledovat aktuální dění v církvi a přenosy bohoslužeb přes internet (viz předcházející příspěvek) budeme mít o nadcházejících svátečních dnech možnost zúčastnit se církevních shromáždění i přes tradiční média:

Bohoslužby CČSH vysílá Český rozhlas 3 – Vltava na Velký pátek v 18:00 h
Bohoslužby CČSH vysílá Česká televize 2 na Svátek Vzkříšení (neděle) v 10:00 h

Velikonoční poselství pražského biskupa Davida Tonzara čtěte ZDE

Postní doba

Popeleční středou (letos 26. 2.) vstupujeme do postní doby, která má být přípravou na Velikonoce, svátky vzkříšení.

Jak by se tato doba měla lišit od našeho běžného života? V představách většiny lidí je půst spojen s omezením jedení masa či přímo hladověním. Málokdo už ale dokáže vysvětlit, proč se to má dělat. Smyslem půstu vždy bylo něco si odříct, něčeho se vzdát, abychom mohli ve svém životě dát více prostoru Bohu, jehož důležitým nabídkám často nevěnujeme dost pozornosti.
Podoba a obsah postní doby může dnes u každého vypadat i jinak, záleží na naší potřebě a nápaditosti. Každý z nás má v životě něco jiného, co ho od vztahu s Bohem odvádí nebo co potřebuje dostat pod kontrolu.
Tak můžeme během postní doby třeba omezit, nebo úplně vynechat dívání se na televizi, sezení u počítače, bloumání v nákupních centrech, kouření, pití kávy či něco dalšího, co nás jindy svazuje. Čas, který takto vyšetříme, můžeme věnovat třeba četbě Bible nebo jiné duchovní literatury, modlitbě, účasti na životě církve, návštěvě nemocného kamaráda nebo rodinného příslušníka apod. Tímto způsobem věnujeme více času Bohu, což je pravý účel postu.

2020 – jubilejní rok církve

Letošní rok žije naše církev ve znamení významného výročí – 100 let od jejího vzniku.

Oslava stých narozenin je v lidském životě úctyhodnou a požehnanou událostí, neboť je to věk, kterého dosahujeme pouze výjimečně.
Pokud jde o církev, pak je zřejmé, že stovka není zas až tak vysokým věkem. Dějiny křesťanské církve zahrnují již dva tisíce let a mnoho církevních společenství dneška své sté narozeniny slavilo dávno před námi. Z tohoto pohledu tedy nejsme století staříci neodvratně spějící k zániku a zapomnění, ale spíše jen takoví křesťanští předškoláci, kteří mají vše ještě před sebou a je mnoho věcí, které se potřebujeme naučit pro plný život víry.
Sté výročí je tedy pro všechny členy církve a jejich blízké příležitostí, abychom přehodnotili svůj pohled na církev, přestali pouze vzpomínat na své neuvěřitelně aktivní a obětavé předky, kteří stáli u jejího zrodu, a začali žít podle jejich vzoru uvědomělý, „dospělý“ život ve víře.

(z kázání k výročí církve -jš-)