Památka zesnulých 2019

Vážené sestry, vážení bratři, milí přátelé,
jako každý rok v tento čas se jistě zastavíte na místech posledního odpočinku svých blízkých, abyste jim v duchu poděkovali za vše, čím se Vám vepsali do srdce, a abyste vzpomněli na jejich život, práci i svědectví víry.
Zveme Vás proto i do společenství církve, kde můžeme památky svých drahých vzpomenout ve smyslu křesťanské víry, kterou jsme od svých předků přijali, tedy s nadějí a posilou, které čerpáme z ujištění Božího slova o vzkříšení a věčném životě.

Bohoslužby ke svátku Památky zesnulých

se konají

v benešovském Sboru Znovuzrození

v neděli  3.11. v 9 h


Letnice – svátek seslání Ducha svatého

Co to jsou svatodušní svátky, kdy a proč se vlastně slaví?
Letnice slavíme padesátý den po Velikonocích. Jsou vyvrcholením – nebo naplněním Velikonoc. Velikonoce i letnice mají prapůvod v oslavách přírody: Velikonoce byly původně svátky jara, letnice oslavou začátku sklizně. Pro Židy i pro křesťany však oba tyto svátky znamenají mnohem víc, protože mají spojitost s událostmi z dějin spásy. Židé si každoročně o Velikonocích připomínají historickou událost zázračného vyvedení Bohem vyvoleného národa z egyptského otroctví. O letnicích si připomínají další důležitou událost – darování Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj. Pro křesťany jsou Velikonoce svátkem vzkříšení, zmrtvýchvstání Pána Ježíše, a letnice jsou svátkem seslání Ducha svatého.

Prosba za dar Ducha svatého
Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky.
Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem:
Sešli nám hojnost jeho darů a obnov celý svět svou láskou …
Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá.
(podle tradiční liturgie)

Dar Ducha svatého provází symboly vichru a ohně (Sk 2, 1-3)
Vichřice a oheň jsou ze všech živlů nejsilnější a nic, čeho se zmocní, nenechávají na místě a v původním stavu… Kdo věří v Ducha svatého jako tvůrčí činnost Boží a v této víře prosí o jeho příchod, musí si být vědom, že tím přivolává božskou „výtržnost“ a že se tím připravuje na to, aby ho Bůh vytrhl z jeho klidné spokojenosti, z jeho zvyků, i z jeho navyklého způsobu myšlení, jestliže se už nehodí k tomu, aby byly nádobou blahodárného nepokoje a vzrušující pravdy. Kdo se tedy modlí: „Přijď svatý Duchu“, musí být ochoten se modlit „Přijď a vyruš mě tam, kde je to nutné“.
(W. Stählin)

Působení Ducha svatého
Dar Ducha svatého v naší době se již neprojevuje jakýmsi světélkem nad hlavou jako v době apoštolů, ale spíš tím, že se lidem rozsvítí v hlavě a začnou vědomě pracovat na proměně svého života. (-jš-)
Když se o letnicích na apoštoly vylil Duch svatý, ani jeden nezůstal sedět na své židli, aby vychutnával své vnitřní pohnutí, hnalo je to ven do ulic, a to s takovým nadšením, že se lidé ptali co to asi pili. (Louis Evely)

Velikonoce

Když se řekne Velikonoce,
většině lidí se zřejmě vybaví pomlázka,
vajíčka a volné pondělí.
Proč se ale v názvu „Velikonoce“
skrývají slova veliký a noc?
Co to má společného se svátky jara?
S volným pondělím?
Proč neříkáme třeba Vajíčkonoce?
Nebo Jaronoce?
Proč zrovna Velikonoce?

Svátek osvobození
zotročeného národa

Název „Velikonoce“ v sobě nese starý příběh, který se odehrál před mnoha tisíci lety v Egyptě. Tehdy zde existovalo malé etnikum – Hebrejové (Židé). Ti po různých peripetiích jedné noci Egypt opustili, protože v něm nechtěli déle vykonávat otrocké práce. Tato noc byla pro Židy tak významná, že jí začali říkat Velká. Od toho i naše Velikonoce. Tedy tento svátek byl a je úzce spojený s myšlenkou svobody.

O Velikonocích byl v Jeruzalémě
ukřižován Ježíš

O několik set let později na Velikonoční svátky, kdy si Židé připomínali vyjití z Egypta, byl v Jeruzalémě ukřižován jakýsi Žid jménem Ježíš. Tvrdil, že existuje nejen otroctví doslovné, ale i otroctví, kdy člověk dělá věci, které nechce a ze kterých si nemůže pomoci. Zároveň tvrdil, že zná cestu k tomu, jak poznat Boha osobně. Když se ho ptali, jak cesta poznání Boha vypadá, odpovídal, že on sám je cestou. Tvrdil, že kdo v něj uvěří, získá věčný život. Za tato slova byl nakonec popraven. Po třech dnech ale vstal z mrtvých. Mnozí tvrdí, že se jedná o legendu, jenže prázdný hrob tehdy nezpochybňovala ani Ježíšova opozice, všichni se mohli přesvědčit, že v hrobě není. Navíc se ukázalo, že to, co o sobě Ježíš tvrdil, byla pravda – tedy že je Boží Syn a že dokonce má moc i nad smrtí. Velikonoce tedy pro křesťany znamenají připomenutí Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání.

Toužíme milovat a být milováni,
ale nezvládáme to

Důležitější než připomínka je ale význam Velikonoc. Tento svátek vychází na jaro, a proto někdy říkáme „svátky jara“. Možná, že někteří lidé cítí při návratu jara „novou mízu“, a někdy dokonce i uprostřed našich měst cítíme nový dech života. Velikonoční poselství ukazuje, že existuje ještě jiná dimenze života, než tento život časný. Ukazuje nám, že kdesi hluboko v nás nosíme touhu po dokonalosti, kráse, lásce, porozumění, hodnotě a dalších úžasných vlastnostech. Problém ale je, že vždy narážíme… nikoli hlavně na druhé lidi, ale – i když si to neradi přiznáváme, sami na sebe. Na svoje sobectví, pohodlnost, někdy pocity viny atd. Tyto a další vlastnosti nám brání, abychom dosáhli tužeb, které jsem zmínil. Občas se jich sice dotýkáme a zakoušíme je, ale pak jakoby se rozplynuly. A právě v tom tkví základní lidský problém, o kterém Ježíš mluvil jako o „otročení hříchu“. Převedeno do řeči svátků jara, na jednu stranu cítíme probouzející se život, toužíme milovat, být milováni, ale pak se stane, že to zase někde nezvládneme. A toto nás odděluje nejen od lidí, ale i od Boha.

Vnitřní svobodu
může zakusit každý z nás

Dobrá zpráva, která shrnuje velikonoční poselství, je, že existuje řešení. Tak jako kdysi o Veliké noci vyšli Izraelci do svobody, můžeme vnitřní svobodu zakusit my. Jak? Skrze odpuštění, které dává Ježíš všem, kdo o to stojí a skrze víru v Něj.

Velikonoce jako svátky probouzejícího se života,
ukazují na Boha jako na dárce života,
kterému není nikdo lhostejný.
Nikdo.

David Novák, kazatel sboru CB
Převzato z www.pastorace.cz

Velikonoce 2019 ve Sboru Znovuzrození

Postní dobou, věnovanou duchovní přípravě, jsme se přiblížili ke svátkům vzkříšení. Ty nám opět přinášejí možnost zamýšlet se společně nad otázkami života a smrti a přijmout z Božího slova naději a posilu, které nás zbavují strachu a proměňují kvalitu našich životů. Zveme Vás spoluprožívat společenství velikonoční víry ve vzkříšení při shromážděních ve svátečních dnech:

 

18. 4. Zelený čtvrtek

18 h – Slavnost Ustanovení večeře Páně – Pobožnost s VP, křesťanské songy

19. 4. Velký pátek

18 h Připomínka Ježíšova ukřižování – Pašijový příběh ve filmovém zpracování

21. 4. Hod Boží velikonoční

9 h – Bohoslužba s VP a velikonočními zpěvy


Postní doba

Popeleční středou (letos 6. 3.) vstupujeme do postní doby, která má být přípravou na Velikonoce, svátky vzkříšení.

Jak by se tato doba měla lišit od našeho běžného života? V představách většiny lidí je půst spojen s omezením jedení masa či přímo hladověním. Málokdo už ale dokáže vysvětlit, proč se to má dělat. Smyslem půstu vždy bylo něco si odříct, něčeho se vzdát, abychom mohli ve svém životě dát více prostoru Bohu, jehož důležitým nabídkám často nevěnujeme dost pozornosti.
Podoba a obsah postní doby může dnes u každého vypadat i jinak, záleží na naší potřebě a nápaditosti. Každý z nás má v životě něco jiného, co ho od vztahu s Bohem odvádí nebo co potřebuje dostat pod kontrolu.
Tak můžeme během postní doby třeba omezit, nebo úplně vynechat dívání se na televizi, sezení u počítače, bloumání v nákupních centrech, kouření, pití kávy či něco dalšího, co nás jindy svazuje. Čas, který takto vyšetříme, můžeme věnovat třeba četbě Bible nebo jiné duchovní literatury, modlitbě, účasti na životě církve, návštěvě nemocného kamaráda nebo rodinného příslušníka apod. Tímto způsobem věnujeme více času Bohu, což je pravý účel postu.

Jubilejní 20. Sváteční slovo v Benešově

Již po dvacáté se na Štědrý den odpoledne sešli benešovští křesťané se spoluobčany a zástupci vedení města na vánoční akci nazvané Sváteční slovo.
U zrodu této tradice stáli nápadem a prací manželé Anna a Tomáš Fassatiovi ve spolupráci s faráři tří benešovských církví a tehdejším starostou Mojmírem Chromým.  Začátky byly docela skromné, sešel se jen malý hlouček, ale každý rok se počet účastníků zvětšoval a dnes je účast odhadovaná ve stovkách. Považujeme to za dobré znamení, jak si stále více lidí uvědomuje, že vánoční svátky nejsou jen komerční záležitost a konzum, ale že jde především o duchovní hodnoty a mezilidské vztahy.
Přejeme tomuto svátečnímu shromažďování Boží podporu a požehnání do mnoha dalších let!

Text Svátečního slova 2018

Sváteční slovo 2018

 

Vánoční shromáždění 2018

Srdečně zveme na sváteční shromáždění při letošních oslavách narození Spasitele:

23. 12. – 4. adventní neděle
–   9:00 Bohoslužba s VP


24. 12. – Štědrý den
– 16:30 Sváteční slovo na benešovském náměstí

25. 12. Hod Boží vánoční
– 9:00 Bohoslužba s VP a vánočními zpěvy

30. 12. Díkuvzdání za uplynulý rok
– 9:00 Nedělní bohoslužba s VP

  1.  1.  Nový rok
– 9:00 Novoroční bohoslužba s VP