2020 – jubilejní rok církve

Letošní rok žije naše církev ve znamení významného výročí – 100 let od jejího vzniku.

Oslava stých narozenin je v lidském životě úctyhodnou a požehnanou událostí, neboť je to věk, kterého dosahujeme pouze výjimečně.
Pokud jde o církev, pak je zřejmé, že stovka není zas až tak vysokým věkem. Dějiny křesťanské církve zahrnují již dva tisíce let a mnoho církevních společenství dneška své sté narozeniny slavilo dávno před námi. Z tohoto pohledu tedy nejsme století staříci neodvratně spějící k zániku a zapomnění, ale spíše jen takoví křesťanští předškoláci, kteří mají vše ještě před sebou a je mnoho věcí, které se potřebujeme naučit pro plný život víry.
Sté výročí je tedy pro všechny členy církve a jejich blízké příležitostí, abychom přehodnotili svůj pohled na církev, přestali pouze vzpomínat na své neuvěřitelně aktivní a obětavé předky, kteří stáli u jejího zrodu, a začali žít podle jejich vzoru uvědomělý, „dospělý“ život ve víře.

(z kázání k výročí církve -jš-)

Vánoční shromáždění 2019

Srdečně zveme na sváteční shromáždění při letošních oslavách narození Spasitele:

22. 12. – 4. adventní neděle
–   9:00 Bohoslužba s VP


24. 12. – Štědrý den
– 16:30 Vánoční slovo na benešovském náměstí

25. 12. Hod Boží vánoční
– 9:00 Bohoslužba s VP a vánočními zpěvy

29. 12. Díkuvzdání za uplynulý rok
– 9:00 Nedělní bohoslužba s VP

  1.  1.  Nový rok
– 9:00 Novoroční bohoslužba s VP

 


Adventní čas


Advent (z lat. adventus = příchod) je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti.

V teologickém smyslu se advent vyznačuje dvojím očekáváním – slavnosti narození Ježíše Krista a jeho druhého příchodu na konci času. 

O Vánocích chceme oslavit, že Ježíš se narodil v Betlémě, přišel tak na svět, všechny miluje a chce nám pomáhat. Období adventu je přípravou, abychom se nachystali ke slavení tohoto svátku.
A tak advent není jen obdobím pečení, uklízení a zdobení svého domova… je to výzva „uklidit si sám v sobě“ a připravit se v radosti a těšení na Vánoce.

(Podle www.wikipedia.org a www. vira.cz)

Památka zesnulých 2019

Vážené sestry, vážení bratři, milí přátelé,
jako každý rok v tento čas se jistě zastavíte na místech posledního odpočinku svých blízkých, abyste jim v duchu poděkovali za vše, čím se Vám vepsali do srdce, a abyste vzpomněli na jejich život, práci i svědectví víry.
Zveme Vás proto i do společenství církve, kde můžeme památky svých drahých vzpomenout ve smyslu křesťanské víry, kterou jsme od svých předků přijali, tedy s nadějí a posilou, které čerpáme z ujištění Božího slova o vzkříšení a věčném životě.

Bohoslužby ke svátku Památky zesnulých

se konají

v benešovském Sboru Znovuzrození

v neděli  3.11. v 9 h


Letnice – svátek seslání Ducha svatého

Co to jsou svatodušní svátky, kdy a proč se vlastně slaví?
Letnice slavíme padesátý den po Velikonocích. Jsou vyvrcholením – nebo naplněním Velikonoc. Velikonoce i letnice mají prapůvod v oslavách přírody: Velikonoce byly původně svátky jara, letnice oslavou začátku sklizně. Pro Židy i pro křesťany však oba tyto svátky znamenají mnohem víc, protože mají spojitost s událostmi z dějin spásy. Židé si každoročně o Velikonocích připomínají historickou událost zázračného vyvedení Bohem vyvoleného národa z egyptského otroctví. O letnicích si připomínají další důležitou událost – darování Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj. Pro křesťany jsou Velikonoce svátkem vzkříšení, zmrtvýchvstání Pána Ježíše, a letnice jsou svátkem seslání Ducha svatého.

Prosba za dar Ducha svatého
Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky.
Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem:
Sešli nám hojnost jeho darů a obnov celý svět svou láskou …
Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá.
(podle tradiční liturgie)

Dar Ducha svatého provází symboly vichru a ohně (Sk 2, 1-3)
Vichřice a oheň jsou ze všech živlů nejsilnější a nic, čeho se zmocní, nenechávají na místě a v původním stavu… Kdo věří v Ducha svatého jako tvůrčí činnost Boží a v této víře prosí o jeho příchod, musí si být vědom, že tím přivolává božskou „výtržnost“ a že se tím připravuje na to, aby ho Bůh vytrhl z jeho klidné spokojenosti, z jeho zvyků, i z jeho navyklého způsobu myšlení, jestliže se už nehodí k tomu, aby byly nádobou blahodárného nepokoje a vzrušující pravdy. Kdo se tedy modlí: „Přijď svatý Duchu“, musí být ochoten se modlit „Přijď a vyruš mě tam, kde je to nutné“.
(W. Stählin)

Působení Ducha svatého
Dar Ducha svatého v naší době se již neprojevuje jakýmsi světélkem nad hlavou jako v době apoštolů, ale spíš tím, že se lidem rozsvítí v hlavě a začnou vědomě pracovat na proměně svého života. (-jš-)
Když se o letnicích na apoštoly vylil Duch svatý, ani jeden nezůstal sedět na své židli, aby vychutnával své vnitřní pohnutí, hnalo je to ven do ulic, a to s takovým nadšením, že se lidé ptali co to asi pili. (Louis Evely)