O církvi

Církev československá husitská je společenstvím lidí, které spojuje snaha navrátit se k Bohu cestou, kterou nám ukázal Ježíš z Nazareta, kterou hledaly a nalézaly prvokřesťanské obce, putovali po ní Mistr Jan Hus a husité i dr. Karel Farský a zakladatelská generace této církve. O své církvi věří, že vznikla z milosti Boží proto, aby skrze ni byli do jediné svaté obecné církve přivedeni mnozí, kteří by jinak zahynuli bez spásy a v beznaději.

Církev československá husitská je třetím největším církevním společenstvím v České republice. Je označována jako reformační církev husitského typu – jinak řečeno, je církví, která se hlásí k odkazu české i světové reformace (Mistr Jan Hus, Martin Luther, Jan Amos Komenský), zároveň však čerpá i z bohatého dědictví tradice římskokatolické. O Církvi československé husitské můžeme říci, že se nachází na pomezí, mezi církvemi evangelickými a katolickými. Je tedy církví středovou, snažící se o propojení tradic katolických i reformačních. Ve světě má svojí obdobu v církvi anglikánské.

Církev československá husitská (dále CČSH) vznikla 8. ledna 1920. Jejími zakladateli byli římskokatoličtí kněží, shromáždění okolo významné postavy českého katolického modernismu, ThDr. Karla Farského. Vznik CČSH byl reakcí na stav současné římskokatolické církve v českých zemích, zároveň měla být CČSH i znovunaplněním touhy českého lidu po vlastní, národní církvi, nezávislé na Římu, která by v duchu českých duchovních tradic oslovila člověka v jeho nejzákladnějších náboženských potřebách. I. světová válka znamenala významný celospolečenský, ale i duchovní zlom společnosti. Tváří v tvář nezměrnému utrpení, začal člověk o to více pochybovat o Boží jsoucnosti. Na otázku, jak mohl Bůh dopustit takové utrpění, nepodávala tehdejší česká katolická církev adekvátní odpověď. Její propojenost s rakouskou vládní mocí i církevní praxe, kodifikovaná na sklonku 16. století na Tridentském koncilu, jí ve své většině vzdalovaly od problémů běžného člověka a činily jí těžko srozumitelnou. CČSH vznikala jako moderní církev pro moderního člověka. Od svého počátku razila zásadu svobody svědomí i zásadu úcty k vědeckému poznání, stejně jako společenskou angažovanost svých věřících v oblasti občanské a sociální.