Adventní čas


Advent (z lat. adventus = příchod) je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti.

V teologickém smyslu se advent vyznačuje dvojím očekáváním – slavnosti narození Ježíše Krista a jeho druhého příchodu na konci času. 

O Vánocích chceme oslavit, že Ježíš se narodil v Betlémě, přišel tak na svět, všechny miluje a chce nám pomáhat. Období adventu je přípravou, abychom se nachystali ke slavení tohoto svátku.
A tak advent není jen obdobím pečení, uklízení a zdobení svého domova… je to výzva „uklidit si sám v sobě“ a připravit se v radosti a těšení na Vánoce.

(Podle www.wikipedia.org a www. vira.cz)

Památka zesnulých 2019

Vážené sestry, vážení bratři, milí přátelé,
jako každý rok v tento čas se jistě zastavíte na místech posledního odpočinku svých blízkých, abyste jim v duchu poděkovali za vše, čím se Vám vepsali do srdce, a abyste vzpomněli na jejich život, práci i svědectví víry.
Zveme Vás proto i do společenství církve, kde můžeme památky svých drahých vzpomenout ve smyslu křesťanské víry, kterou jsme od svých předků přijali, tedy s nadějí a posilou, které čerpáme z ujištění Božího slova o vzkříšení a věčném životě.

Bohoslužby ke svátku Památky zesnulých

se konají

v benešovském Sboru Znovuzrození

v neděli  3.11. v 9 h


Letnice – svátek seslání Ducha svatého

Co to jsou svatodušní svátky, kdy a proč se vlastně slaví?
Letnice slavíme padesátý den po Velikonocích. Jsou vyvrcholením – nebo naplněním Velikonoc. Velikonoce i letnice mají prapůvod v oslavách přírody: Velikonoce byly původně svátky jara, letnice oslavou začátku sklizně. Pro Židy i pro křesťany však oba tyto svátky znamenají mnohem víc, protože mají spojitost s událostmi z dějin spásy. Židé si každoročně o Velikonocích připomínají historickou událost zázračného vyvedení Bohem vyvoleného národa z egyptského otroctví. O letnicích si připomínají další důležitou událost – darování Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj. Pro křesťany jsou Velikonoce svátkem vzkříšení, zmrtvýchvstání Pána Ježíše, a letnice jsou svátkem seslání Ducha svatého.

Prosba za dar Ducha svatého
Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky.
Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem:
Sešli nám hojnost jeho darů a obnov celý svět svou láskou …
Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá.
(podle tradiční liturgie)

Dar Ducha svatého provází symboly vichru a ohně (Sk 2, 1-3)
Vichřice a oheň jsou ze všech živlů nejsilnější a nic, čeho se zmocní, nenechávají na místě a v původním stavu… Kdo věří v Ducha svatého jako tvůrčí činnost Boží a v této víře prosí o jeho příchod, musí si být vědom, že tím přivolává božskou „výtržnost“ a že se tím připravuje na to, aby ho Bůh vytrhl z jeho klidné spokojenosti, z jeho zvyků, i z jeho navyklého způsobu myšlení, jestliže se už nehodí k tomu, aby byly nádobou blahodárného nepokoje a vzrušující pravdy. Kdo se tedy modlí: „Přijď svatý Duchu“, musí být ochoten se modlit „Přijď a vyruš mě tam, kde je to nutné“.
(W. Stählin)

Působení Ducha svatého
Dar Ducha svatého v naší době se již neprojevuje jakýmsi světélkem nad hlavou jako v době apoštolů, ale spíš tím, že se lidem rozsvítí v hlavě a začnou vědomě pracovat na proměně svého života. (-jš-)
Když se o letnicích na apoštoly vylil Duch svatý, ani jeden nezůstal sedět na své židli, aby vychutnával své vnitřní pohnutí, hnalo je to ven do ulic, a to s takovým nadšením, že se lidé ptali co to asi pili. (Louis Evely)

Velikonoce

Když se řekne Velikonoce,
většině lidí se zřejmě vybaví pomlázka,
vajíčka a volné pondělí.
Proč se ale v názvu „Velikonoce“
skrývají slova veliký a noc?
Co to má společného se svátky jara?
S volným pondělím?
Proč neříkáme třeba Vajíčkonoce?
Nebo Jaronoce?
Proč zrovna Velikonoce?

Svátek osvobození
zotročeného národa

Název „Velikonoce“ v sobě nese starý příběh, který se odehrál před mnoha tisíci lety v Egyptě. Tehdy zde existovalo malé etnikum – Hebrejové (Židé). Ti po různých peripetiích jedné noci Egypt opustili, protože v něm nechtěli déle vykonávat otrocké práce. Tato noc byla pro Židy tak významná, že jí začali říkat Velká. Od toho i naše Velikonoce. Tedy tento svátek byl a je úzce spojený s myšlenkou svobody.

O Velikonocích byl v Jeruzalémě
ukřižován Ježíš

O několik set let později na Velikonoční svátky, kdy si Židé připomínali vyjití z Egypta, byl v Jeruzalémě ukřižován jakýsi Žid jménem Ježíš. Tvrdil, že existuje nejen otroctví doslovné, ale i otroctví, kdy člověk dělá věci, které nechce a ze kterých si nemůže pomoci. Zároveň tvrdil, že zná cestu k tomu, jak poznat Boha osobně. Když se ho ptali, jak cesta poznání Boha vypadá, odpovídal, že on sám je cestou. Tvrdil, že kdo v něj uvěří, získá věčný život. Za tato slova byl nakonec popraven. Po třech dnech ale vstal z mrtvých. Mnozí tvrdí, že se jedná o legendu, jenže prázdný hrob tehdy nezpochybňovala ani Ježíšova opozice, všichni se mohli přesvědčit, že v hrobě není. Navíc se ukázalo, že to, co o sobě Ježíš tvrdil, byla pravda – tedy že je Boží Syn a že dokonce má moc i nad smrtí. Velikonoce tedy pro křesťany znamenají připomenutí Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání.

Toužíme milovat a být milováni,
ale nezvládáme to

Důležitější než připomínka je ale význam Velikonoc. Tento svátek vychází na jaro, a proto někdy říkáme „svátky jara“. Možná, že někteří lidé cítí při návratu jara „novou mízu“, a někdy dokonce i uprostřed našich měst cítíme nový dech života. Velikonoční poselství ukazuje, že existuje ještě jiná dimenze života, než tento život časný. Ukazuje nám, že kdesi hluboko v nás nosíme touhu po dokonalosti, kráse, lásce, porozumění, hodnotě a dalších úžasných vlastnostech. Problém ale je, že vždy narážíme… nikoli hlavně na druhé lidi, ale – i když si to neradi přiznáváme, sami na sebe. Na svoje sobectví, pohodlnost, někdy pocity viny atd. Tyto a další vlastnosti nám brání, abychom dosáhli tužeb, které jsem zmínil. Občas se jich sice dotýkáme a zakoušíme je, ale pak jakoby se rozplynuly. A právě v tom tkví základní lidský problém, o kterém Ježíš mluvil jako o „otročení hříchu“. Převedeno do řeči svátků jara, na jednu stranu cítíme probouzející se život, toužíme milovat, být milováni, ale pak se stane, že to zase někde nezvládneme. A toto nás odděluje nejen od lidí, ale i od Boha.

Vnitřní svobodu
může zakusit každý z nás

Dobrá zpráva, která shrnuje velikonoční poselství, je, že existuje řešení. Tak jako kdysi o Veliké noci vyšli Izraelci do svobody, můžeme vnitřní svobodu zakusit my. Jak? Skrze odpuštění, které dává Ježíš všem, kdo o to stojí a skrze víru v Něj.

Velikonoce jako svátky probouzejícího se života,
ukazují na Boha jako na dárce života,
kterému není nikdo lhostejný.
Nikdo.

David Novák, kazatel sboru CB
Převzato z www.pastorace.cz

Velikonoce 2019 ve Sboru Znovuzrození

Postní dobou, věnovanou duchovní přípravě, jsme se přiblížili ke svátkům vzkříšení. Ty nám opět přinášejí možnost zamýšlet se společně nad otázkami života a smrti a přijmout z Božího slova naději a posilu, které nás zbavují strachu a proměňují kvalitu našich životů. Zveme Vás spoluprožívat společenství velikonoční víry ve vzkříšení při shromážděních ve svátečních dnech:

 

18. 4. Zelený čtvrtek

18 h – Slavnost Ustanovení večeře Páně – Pobožnost s VP, křesťanské songy

19. 4. Velký pátek

18 h Připomínka Ježíšova ukřižování – Pašijový příběh ve filmovém zpracování

21. 4. Hod Boží velikonoční

9 h – Bohoslužba s VP a velikonočními zpěvy